První Pivní Tramway

Nový sympatický trend na pivní scéně: hospody s rotující pípou. Podniky, které s každým nově naraženým sudem mění značku piva.

Rampušák, Baronka, Samuraj, Sedm kulí, Modrá Luna, Kohout, Mazlíček, Votrok… Laik netuší, o čem je řeč. Pivní znalec dobře ví, že jsou to názvy piv z malých pivovarů a pivovárků. A že je najde v hospodách s takzvanou rotující pípou. Jsou to pivnice, restaurace či bary, kde se alespoň na jedné, ale velmi často na více pípách, střídají piva z různých pivovarů. Většinou z těch malých či středních českých, případně i zahraničních.

Říká se jim také „čtvrtá pípa“. Pojem se zrodil zhruba před sedmi lety v První pivní tramwayi na pražském Spořilově, která patří k průkopníkům tohoto trendu. „Piva z menších pivovarů před námi točily i jiné hospody, jako Pivní galerie nebo Modrý abbé v Klatovech, nicméně v Tramwayi vznikla ‚čtvrtá pípa‘ s rotujícím pivem,“ vysvětluje majitel nevšední pivnice Jiří Stehlíček. „Původně jsme měli tři pípy, kde jsme čepovali stále to samé, a čtvrtou pro jakékoliv jiné pivo, které jsme získali. A tak to vzniklo.“

Doba novému trendu přála. „Končila éra, kdy velké pivovary byly ochotny platit sumy za to, aby se v restauraci točilo jen jejich pivo,“ říká Jiří Stehlíček.

„Hospody se vyvázaly z nevýhodných smluv a postavily se na vlastní nohy, takže si mohou dovolit experimentovat,“ dodává Tomáš Erlich ze Sdružení přátel piva. „A pak, lidé pochopili, že pivo není jen české a že neexistuje jen ležák, ale že je tu spousta jiných druhů. Tak je chtějí ochutnat.“

Od čtvrté pípy ke třicáté

Název čtvrtá pípa zůstal, přestože dnes by mohla být řeč spíš o pípě osmé, dvacáté, nebo dokonce třicáté. Podniků, které nabízejí stále větší množství pivních druhů najednou, stále přibývá. Navíc se objevují hospody, jež upustily od stálého sortimentu a vsadily na pivní pestrost. Stejně tak stoupá počet píp na výčepním zařízení.

K rekordmanům patří loni otevřené Prague Beer Museum se třiceti a již zavedená restaurace Zlý časy se čtyřiadvaceti kohouty.

Nejen na čepu, ale i v lahvi

Mnohé z těchto podniků nabízejí kromě čepovaného piva i další speciality v lahvovém provedení. Například Pivovarský klub v pražském Karlíně prodává až 250 lahvových piv, Pivkupectví u restaurace Zlý časy má na výběr okolo pěti stovek českých i zahraničních piv.

Desítkáři sem nechodí

Zatímco dříve tyto podniky vyhledávali pouze pivní znalci, dnes tu můžete stále častěji potkat lidi, pro které není pivo koníčkem. Pomalu přestává platit, že český konzument piva je konzervativní a chutná mu jen jeden druh piva – to plzeňského typu.

„Do pivních barů chodí většinou lidé, kteří mají rádi pivo, ale nepijí ho kvanta. A nespokojí se s jednou značkou. Určitě to nejsou desítkáři,“ vysvětluje Tomáš Erlich.

Piva z malých pivovarů se totiž liší svou chutí od zavedených značek. U piva navíc neplatí, že se nemůže míchat, je proto možné ochutnat víc druhů najednou. Pivní speciality často překvapivě zachutnají i těm, kteří běžná piva nemají rádi, například ženy si oblíbily pšeničné pivo.

Další tipy najdete na portálu propagujícím pivní pestrost Zovirax cold sore cream tube.

Vyšlo 11. srpna 2011 v MF DNES autoři: Hana Večerková, Kryštof Diatka